Jsme chovatelská stanice plemen
Výmarský ohař krátkosrstý
a
Bílý švýcarský ovčák.
Mezinárodně chráněný název chovatelské stanice Atagora byl zaregistrován dne 29.8.2011 pod reg.č. 729/11.
Název chovatelské stanice je sestaven(vznikl) z písmen ze tří jmen, která patřila třem psům, které jsem postupně vlastnila a vychovala. A právě tito tři první psí členové rozhodli, že jsem se začala věnovat nejenom chovu psů, ale i jejich výcviku. Plemenem, které mne jako první uchvátilo a rozhodlo založit si chovatelskou stanici, je Výmarský ohař. Cesta k chovu byla dlouhá, protože první dva šedí členové mojí smečky nemohli být chovnými jedinci. Věnovat se chovu mi umožnila až moje třetí šedivka v pořadí a to moje úžasná a jedinečná Coreen. Jak šel čas, někteří členové rodiny se rozhodli, že svět není jen šedivý a pořídili si plemeno Bílý švýcarský ovčák. Název jsem tedy zvolila vzhledem k vlastnictví dvou různých plemen neutrální, který neoznačuje konkrétní plemeno, ale vyjadřuje pro mne to, co se nedá slovy moc popsat, vyjadřuje, jak moc mi ovlivnily život právě první tři šedivé potvůrky.
Tato tři jména jsou AsTA-arGO-coRA a je z toho ATAGORA
Jméno ASTA - moje první výmarka mi navždy zůstane v paměti, byla to právě ona, kdo mě přesvědčil, že Výmarský ohař i když je to především lovecký pes, je zároveň také výborný společník a ochránce rodiny a že bez Výmarského ohaře je v životě tak trochu smutno.
Jméno ARGO - nám bohužel nebylo dopřáno volat dlouho, bylo to jméno mého druhého výmaráka, ale i za tuto krátkou dobu, co s námi byl, nám tento pejsek daroval hodně radosti a ukázal nám, jak dokáže být pes při výcviku velice šikovný, pokud se narodí s výbornou pracovní vlohou.
Jméno CORA (Coreen) je jménem třetího výmaráka, resp.výmarky, která od první chvíle, co jsem ji uviděla, byla taková moje malá královna a moje velká naděje do budoucnosti a opravdu se časem ukázalo, že fenka je nejenom úspěšná na poli výstavním, ale také na poli pracovním. Cora se tak stala úspěšnou zakladatelkou chovu pod názvem ATAGORA.
A jak to tedy všechno bylo a začalo?
Vlastnictví a chov dvou plemen, jejichž povahy se tolik liší a představují při výchově a výcviku až skoro dva opačné světy, je výsledkem pouhé životní náhody nebo možná osudu. Původně jsem vlastnila pouze plemeno Výmarský ohař, které si ke mě našlo cestu v roce 2002 prostřednictvím mojí první feny Asty. Začátky ve výchově nebyly úplně jednoduché. I když jsem vlastnila psy již od malička a pokoušela se je vždy něco naučit, tohle bylo úplně něco jiného a vyžadovalo to hlavně to, abych se vzdělávala a učila ve výchově a výcviku psů hlavně já sama. Asta si mne získala postupně svojí povahou, která odrážela povahu hlavně loveckého psa, který má po celý život na rozdávání temperament a neunavitelnost. Také byla typickou představitelkou plemene, co se týče tvrdohlavosti a umíněnosti. Ukázala mi však, že dobře vychovaný Výmarský ohař je nadšený pracovní pes, úžasný a věrný společník, terapeut a neúplatný a nebojácný ochránce celé rodiny. Po odchodu Asty jsem si nedokázala představit, že bych zůstala v životě bez výmaráka a pořídila si dalšího v pořadí a to psa Arga. Bohužel se velice brzy ukázalo, že Argovi nebyl přidělen moc dlouhý čas na život a tak jsem si k němu pořídila ještě fenku Coru. Cora se po smrti Arga velice stáhla do sebe a tak ve snaze pořídit jí nového kámoše nebo kámošku, padla volba na plemeno Bílý Švýcarský ovčák, kterého si přál můj syn. Fenka bílého ovčáka Surei měla být jen jako rodinný společník a kámoška. Protože jsem se ale již v té době věnovala intenzivně výstavní kariéře fenky Cory, začala jsem brát sebou i fenku Surei, kterou úspěšně vystavoval můj syn. Teprve po čase, když jsem viděla, že fenka je výstavně úspěšná a je typickou představitelkou plemene, začala jsem se zaobírat myšlenkou, zkusit se věnovat i chovu tohoto plemene, který je v povaze oproti Výmarskému ohaři úplně jiný. Zpočátku velice rozdílné povahy těchto dvou plemen přinášely komplikace jak v jejich soužití, tak při jejich výchově a výcviku. Ale to co se původně zdálo jako velká překážka a nevýhoda, se časem obrátilo v nečekaný prospěch jak při výchově, tak i výcviku a chovu těchto dvou plemen. Neobešlo se to samozřejmě bez komplikací a já se musela naučit vychovávat a pracovat s plemenem Bílý švýcarský ovčák trochu jinak, než jsem byla zvyklá, protože jeho výchova a výcvik je velice odlišný od způsobu výchovy Výmarského ohaře. Je nutné respektovat základní povahové rysy obou plemen a přihlížet k vrozeným vlohám jednotlivých jedinců. Tato dvě plemena se při dobré výchově velice dobře vyvažují ve svých slabých i silných strankách povahy. Jedno plemeno se učí být komunikativnější, přístupnější a odvážnější a druhé se učí být společenštější a ohleduplnější k ostatním čtyřnohým parťákům.
